Nahlédneme-li do obsahu těchto přednášek, které byly nakonec publikovány formou dopisů, pak je především nápadné, že jsou neseny v duchu kontrastu, jenž věrně doprovází celé Fichteho úsilí. Oproti současné upadlé podobě, zcela podléhající nešvarům momentálního stavu společnosti, staví Fichte ideál, tedy to, jaký by řád svobodných zednářů měl být a co by mělo být jeho náplní. V tomto smyslu by se měl stát zejména ohniskem rezistence vůči tomu, co společenský úpadek charakterizuje. Dle Fichteho to nejškodlivější představuje uvíznutí v jednostrannostech, jež jsou podporovány výchovou k osvojování omezujících specializací. Nad ucelenou osobností člověka tak nabývá převahy pedantství, jež lidstvo vzdaluje od soustředění na podstatnější a důstojnější účely lidské existence. Budoucí vzdělanec v jeho pojetí rozhodně nemá během svého vzdělávacího procesu nabývat dovedností, jež by mu umožnily dosáhnout úspěchu v zákonitostech současného světa. Jeho cílem nemá být adaptace na upadlé poměry, ale pochopení příčin společenského úpadku a osvojení zásadní a účinné rezistence.
Tři kratší spisy významného německého filozofa formulují základní principy tzv. vědosloví, jeho roli v rámci filozofického myšlení a formování sebevědomí. "O pojmu vědosloví" vymezuje principy tzv. vědosloví, filozofické teorie, která se pokouší zjistit, jak je vůbec možné lidskévědění jako takové: vědosloví je věda o vědě. Veškeré vědecké bádání však musí směřovat k nejvyššímu účelu lidstva, k "zušlechťování rodu", a z vědecké obce se musí šířit humanita v nejvyšším smyslu slova. "Druhý úvod do vědosloví" objasňuje podstatu Já a konfrontuje ji s Kantovým ideovým systémem. Poté upozorňuje na rozdíl, jehož ignorování znemožňuje adekvátní pochopení projektu "vědosloví": rozdíl mezi subjektivitou a individualitou. "Pokus o nové podání vědosloví" formuluje novou metodiku vědosloví. Větu, formulující princip sebevědomí, přestává chápat jako axiom, tedy zásadu, ale coby postulát, větu, formulující určitý typ jednání, jež vede ke konstituování Já. Zatímco axiom je věta, utvářející nějaké teoretické vědění, postulát zosobňuje větu, předepisující určité jednání. Praktická racionalita se tak má stát základem teoretické...
Einige Vorlesungen über die Bestimmung de Gelehrten
Soubor přednášek, v nichž Fichte prostřednictvím pojmu vzdělance formuluje pojem člověka vůbec. A sice spíše populárním, i když o to přístupnějším způsobem.
Ve své vizi budoucí politiky zúročuje Fichte své zkušenosti s pozorně sledovanými revolučními událostmi ve Francii. Rozhoduje se vyhýbat se extrémním polohám chápání státu, za které považuje přílišnou liberalizaci i poručnický model. Koncepce uzavřeného obchodního státu přitom úzcesouvisí s jeho pojímáním lidské přirozenosti a se snahou eliminovat sklon k nečinnosti, přibližující člověka k pasivitě přírody. Fichtova potřeba čelit úpadkovým rysům společenského vývoje nabízí ve své problematičnosti nadčasové téma prolínání myšlenky politických reforem s ideologizací lidského uvažování. Přeložil P. Bláha.
Podání Fichtova systému transcendentální filosofie, v němž autor znovu promýšlí stěžejní témata Kantovy kritické filosofie. Výsledkem tohoto pokusu o nové založení Kantovy kritiky je svébytné vypracování činného, sebe kladoucího Já a ústředního motivu obrazotvornosti jako základníhokonstituentu možné lidské zkušenosti o jevovém světě v jeho časovém, prostorovém a kategoriálním charakteru. Pojetí transcendentální obrazotvornosti jako těkání je tak nejen hlubším založením tohoto Kantem již zahlédnutého, avšak dostatečně nevypracovaného motivu. Zároveň totiž předznamenává formulaci těch filosofických stanovisek, s nimiž se můžeme setkat u myslitelů jako Deleuze či Sartre.
Published:2007
ISBN:978-80-7298-190-8
Author's genres genres of all author's books
Publication tags from author's books
We use cookies on this website to personalize ads and analyze traffic.