Morytáty a legendy

Bohumil Hrabal ve své knize namísto úvodu píše, že si každý člověk vytváří vlastní legendu, nejen v rodině, ale především sám o sobě. Každý tak může vyprávět řadu příběhů, které svou fantazií a drobnými nepřesnostmi dotváří a doplňuje, aby překročily hranice jeho vlastního života a směřovaly k něčemu vyššímu. Svatební a pohřební oslavy jsou dobrým místem pro sdílení rodinných pověstí, ale pravým ohniskem legend jsou hospody a jejich štamgasti. Ti dokážou během let vyprávět příběhy o lidech, kteří jsou přítomni, minulí, nebo dokonce nikdy neexistovali, a to s neustálým stupňováním a přehodnocováním, podobně jako při hrách karet, kde se každý snaží příběh toho druhého překonat. U piva tak lze slyšet neobyčejné legendy, a to nejen co se týče obsahu, ale i způsobu, jakým vznikají a rostou. Zvláště pokud jsme svědky prvních skutečných událostí, které se stanou základem pro kolektivní představivost, dokud nevznikne legenda, která je dokonalá a neměnná, jako umělecké dílo, vtip nebo portrét. Dá se předpokládat, že na světě existuje tolik legend, kolik je lidí.