Montaigne

Poslední dílo Stefana Zweiga, životopis Michela de Montaigne, vzniklo v posledních týdnech autorova života. V jedenácti kapitolách Zweig s hlubokým psychologickým vhledem a porozuměním zkoumá život a dílo gaskoňského šlechtice, renesančního myslitele a zakladatele eseje. Montaigne se stavěl proti prázdné a od reality vzdálené latinské vzdělanosti tehdejších univerzit a prosazoval svobodné a nezaujaté myšlení. Svůj pohled na svět, život a sebe sama vyjadřoval v eseích psaných prostým jazykem, formou volných úvah. Podle Montaigna se v každém člověku odráží celý lidský osud. K napsání této biografie Zweiga přivedla náhoda. V brazilském Petrópolis, kam uprchl před nacistickou Evropou, objevil Montaigneovy eseje a v jeho autorovi nalezl vzor a učitele v umění rezignace a obratu k vlastnímu nitru. Montaigneho texty Zweigovi přinesly útěchu a inspiraci, a proto se pustil do psaní biografie s vášnivým zaujetím, které lze vnímat i jako formu osobní terapie. Kniha získává na síle díky Zweigově srovnání nepředstavitelné brutality nacismu s dobou Montaignovou, poznamenanou náboženskými válkami a krveprolitím. Zweig věnoval biografii Montaigneovi jako výraz vděčnosti za život člověka, který nikdy nezradil své zásady a zůstal i v těžkých časech svobodným člověkem. „Montaigne se pokusil o nejtěžší věc ze všech,“ napsal Zweig, „totiž žít sám sebe, být svobodný a stále svobodnější.“