Hra z roku 1930 je součástí autorova rozsáhlého zájmu o Moliéra, který zahrnoval i životopisný román Život pana Moliera a překlady Moliérových her pro Moskevské umělecké divadlo. Molière byl sice v roce 1936 na této scéně uveden, ale po několika představeních byl stažen z repertoáru a autor se dostal na seznam nežádoucích osob. Bulgakov se ve své hře zaměřil na poslední období Moliérova života, kdy prožíval vášnivou, ale nešťastnou lásku k Armandě, čelil slávě i jejím stinným stránkám, bojoval o uvedení Tartuffa a ztrácel přízeň krále. Hra končí Moliérovou smrtí. Autor v historických záznamech nalezl paralely mezi Moliérovým a vlastním bojem proti útlaku. Podle jeho slov se nejedná o historickou rekonstrukci, ale o romantické drama, kde není kladen důraz na přesnost – v jeho verzi Molière umírá přímo na jevišti. Tato hra je z Bulgakovovy tvorby nejčastěji uváděna.