Modrý den

Síla Lustigových povídek spočívá v tom, že i v hrůzných podmínkách terezínského ghetta a koncentračních táborů dokázal zachytit běžný život a touhu po něm. Uprostřed utrpení a tragédie ukázal nezničitelnou sílu života, a právě to propůjčuje jeho svědectví o holocaustu mimořádnou váhu. Lustig svými příběhy v podstatě říká, že život se nachází všude – a tato myšlenka se shodovala s heslem rukopisného sborníku, kde se sdružovali Kolář, Škvorecký, Hiršal, Juliš, Zábrana a Havel. V polovině padesátých let panoval podobný životní pocit, ačkoliv vycházel z odlišných zkušeností, a nejvýrazněji se projevoval v neorealismu, který vznikl zhruba deset let po válce. Lustig se k psaní svědectví odhodlal až později, když si uvědomil, že jen s odstupem a prostřednictvím literatury může pravdivě proniknout pod povrch skutečnosti a sdělit pravdu o základních hodnotách a smyslu života. Proto jeho dílo neustále doplňuje a upravuje, aby bylo co nejvěrnější. Chce tak v podtextu varovat před ideologií nenávisti, jejíž nepochopení by mohlo vést k opakování tragédie.