Milovaný nevlastní bratr

Nikdy by se člověk neměl upínat k někomu, kdo mu ubližuje. Když jsem byla na konci střední školy, přistěhoval se k nám nevlastní bratr Elec a ukázal se být naprostým problémem. Rozčilovala jsem se, že na mě svaloval svou nespokojenost s tím, že tu musel žít. Vadilo mi, že si do pokoje vodil spolužačky. Ale nejvíc mě rozčilovala vlastní tělesná reakce na něj, kterou jsem nedokázala ovládnout. Zpočátku jsem si myslela, že mě na něm přitahuje jen jeho vzhled – tetování a ostré rysy. Pak se ale naše vztah začal měnit a nakonec vyvrcholil jedné noci. Stejně rychle, jako se objevil, se Elec vrátil do Kalifornie. Trvalo roky, než jsem ho znovu potkala. Když se naší rodině stala tragédie, musela jsem s ním znovu strávit čas. A ten kluk, který mě kdysi tak rozrušoval, se teď stal mužem, který mě doháněl k šílenství. Bála jsem se, že mi znovu zlomí srdce.