Nevděčný

Jmenuji se Aspyn a pracuji jako koordinátorka v domově pro seniory, což mám ráda. Mám ale problém s jedním úkolem – dohledem nad naším klientem, konkrétně nad jeho vnukem, který ho občas bez upozornění odveze pryč. A situace je komplikovanější, než jsem čekala, protože toho vnuka znám. A moc dobře. Důvodů, proč bych se Troyi Serranovi neměla líbit, je spousta: je nepříjemný, na střední škole jsme si vůbec nerozuměli a navíc je to bývalý přítel jedné z mých kamarádek. A to je jen začátek. Takže jsem odsouzená trávit čtyři hodiny týdně s jeho arogancí a poslouchat jeho rady. Jenže brzy zjistím, že se změnil. Začínáme si rozumět a naše společné vycházky se stávají něčím, na co se těším. Co se to se mnou děje? Určitě jsem špatně pochopila zadání, protože v něm určitě nebylo zahrnuto, že mě vnuk našeho klienta bude přitahovat, že na něj budu myslet a fantazírovat o tom, jaké by to bylo s ním být. Nenávidím se za to, že fantazíruju o někom, kdo se ke mně vůbec nehodí. O někom, jehož auto jsem kdysi poškrábala klíčem – to je dlouhá historie, ale zasloužil si to. Je to jen moje fantazie. Alespoň si to říkám, dokud se s Troyem nepotkám v baru a všechno, co jsme potlačovali, se neprovalí. Přesto si tvrdím, že to nic neznamená. Nemůže být, aby kluk, kterého nesnáším, byl zároveň ten, bez kterého nemůžu žít!