Anti-přítel

Zpočátku mě soused Deacon spíš lezl na nervy. Byl pohledný a zdvořilý, ale kvůli němu jsem často nespala. Bydleli jsme vedle sebe a stěny nebyly zrovna silné, takže jsem slyšela jeho večerní schůzky s přítelkyněmi skoro každou noc. Jako samoživitelka jsem to opravdu nepotřebovala. Jenže pak se všechno změnilo. Když jednou v noci dcera Sunny nemohla usnout a neustále plakala, Deacon mi zaklepal na dveře. Jeho hlas ji nečekaně uklidnil a Sunny konečně přestala plakat. Když ji vzal do náruče, okamžitě usnula. Vypadal sice drsně, ale ukázalo se, že má slabost pro děti! Po té noci jsme se spřátelili. Nosil mi kávu, povídali jsme si… byl to nejlepší kamarád, jakého jsem kdy měla. Postupně jsme se sblížili, až jsme jednoho večera překročili hranice. Naše přátelství se proměnilo v naprostý zmatek. Zamilovala jsem se do muže, který si slíbil, že se nechce usadit a nikdy mít děti. Věděla jsem, že i Deacon ke mně něco cítí, i když Sunny do jeho životních plánů vůbec nezapadala. Nebyl pro mě ten pravý… ale už ani nebyl jen kamarád. Začala jsem ho nazývat „anti-přítel“. A přesto si ze všeho nejvíc přeji, abych byla tou ženou, která ho změní.