Irena Dousková se ve svém vrcholném románu věnuje posledním měsícům života Jaroslava Haška, kontroverzní postavy české literatury. V roce 1922, sužován nemocí, se Hašek usadil v Lipnici. Přestože v něm stále žije duch starého šprýmaře a provokatéra, mistra vtipu a ostrého pera, obyvatelé Lipnice se stávají jeho posledními oponenty. Pokračuje v psaní veselých veršů pro přátele a pro místní divadelní spolek tvoří „šokující“ hru, ale v nespavých nocích se v jeho tváři objevuje výraz dětského strachu.