Deklarace závislosti

18. února 1853 padl mladý rakouský císař František Josef I. obětí atentátu. Nástupnické právo určilo za jeho nástupce mladšího bratra Maxmiliána, který dosud žil mimo vídeňský dvůr jako kapitán námořnictva v Terstu. Maxmilián byl vnímavý, inteligentní a zkušený muž, zvyklý samostatně rozhodovat. Po korunovaci si rychle sestavil tajný kabinet z talentovaných spolupracovníků. Během Krymské války umně udržel Rakousko mimo konflikt, využil situace k důležitým reformám a posílil státní finance. Podařilo se mu usmířit vnitřní spory a získat vliv v Rumunsku. Armáda byla modernizována a v roce 1859 Maxmilián v severní Itálii s rozhodností porazil Francouze a italské nacionalisty, čímž si zajistil možnost utvářet Itálii v duchu konzervatismu. Stal se úspěšným panovníkem, ale čeká ho poslední zkouška. Sílící Prusko může udržet svou moc jen tehdy, pokud vytlačí Rakousko z Německého spolku. Maxmilián přesně ví, kdo je jeho skutečný protivník, kdo válku financuje a jak využívá liberálních, nacionalistických a finančních závislostí k rozvratu tradičního evropského pořádku. V sázce je budoucnost celého kontinentu a vítězství ve válce nestačí – je potřeba promyšlená strategie. Osud Evropy druhé poloviny 19. století se však ubírá jiným směrem. Český čtenář nyní v ruce drží možná vrcholné dílo Jana Drnka, plzeňského autora, který píše o historii skutečné i alternativní. Trilogie Maxmilián se zabývá obdobím, které ve školách příliš neprobíráme. Kromě poutavého příběhu s odlišným průběhem bitvy u Solferina či Sadové nabízí vizi, v níž se Evropa nevyvíjí směrem k liberalismu, socialismu či nacionalismu, ale drží se osvědčených hodnot. Drnek ukazuje, že nejsme pouhými loutkami v rukou osudu, ale neseme osobní zodpovědnost za dějiny a i za jejich následky. V dnešním rozpadajícím se světě nabízí staronové konzervativní modely a… Deklaraci závislosti.