Mamut

Sibiř, dnešek. Divoký vítr se žene krajinou a ledová pustina na severu se ztrácí v šedé mlze. Z mlhy se zvedá obrovská silueta, příliš mohutná na to, aby se mohla pohybovat, a přesto se pomalu blíží. Postupně se rýsuje: masivní tělo pokryté hustou, rezavě hnědou srstí, těžké jako balvan. Zvedá hlavu. Chobot se opatrně natahuje a obrovské kly se napínají. Oči se otevírají – teplé, hnědé, pronikavé a překvapivě lidské. Je to mamut. Přežili. Měřili čas v pomalém rytmu střídajících se ročních období, v majestátním tanci Země. Jejich paměť sahá hluboko do milionů let ledových dob. Vyprávějí příběhy o vzniku světa, o hrdinech a hrdinkách mamutích bájí. A také o příchodu člověka. Legendy jim po staletí ukazovaly cestu. Až do teď. Až do chvíle, kdy lidstvo objevilo poslední mamuty na odlehlém sibiřském ostrově a rozhodlo se dokončit starou, krvavou práci. Pro Šedivku začíná boj o přežití.