Lidé seldwylští

Novely švýcarského spisovatele 19. století odrážejí život maloměšťácké společnosti a odhalují její vady – sobectví, závist, hloupost, útlak a vykořisťování. První dvě povídky, „Trucovitý Pankrác“ a „Regula Amrainová a její nejmladší“, vyjadřují víru v původní dobrotu člověka a možnost vychovat ušlechtilého jedince moudrým vedením, a to i v dospělosti. Tragická balada „Romeo a Julie na vsi“ o lásce a smrti dvou dětí z nepřátelských rodin patří k vrcholům světové literatury. Satira „Tři spravedlivý hřebenáči“ ironicky zobrazuje omezenost a snobství tří mužů, kteří se snaží dosáhnout společenského postavení šetřením a výhodným sňatkem. „Kocourek Zrcátko“ vypráví o kouzelníkovi, který kvůli pokladu přijímá od kocoura nevýhodnou nabídku a ožení se s ošklivou čarodějnicí. „Kovář svého štěstí“ sleduje seldwylského řemeslníka, který se snaží získat dědictví, ale svou nevěrou a lstí si ho nakonec zničí. Novela „Zneužitá psaníčka“ se posmívá neschopným pisatelům, kteří touží po slávě. Historická novela „Diotegen“ vypráví o dvou městech – veselé Seldwyly a pochmurném Ruechensteinu – a o dvou dětech, které se vzájemně zachrání před smrtí. Kellerův cyklus novel Lidé seldwylští (1856 a 1873–74) líčí osudy typické pro Švýcarsko v rané fázi kapitalismu. Autor čerpal z vlastních vzpomínek, skutečných událostí i romantických námětů, které obohatil humorem a společenskou kritikou. Společným motivem Kellerových novel je přesvědčení, že pravda a dobro nakonec zvítězí nad lží a pokrytectvím.