Lidé nejprve získávali železo z meteoritů a považovali ho za posvátné, stejně jako nebe, odkud tyto úlomky přicházely. Podobný úctou obklopovali i ty, kteří s železem a kovy pracovali – horníky, hutníky a kováře. Kniha *Kováři a alchymisté* není dějinou alchymie, ale zkoumá vývoj starobylých mýtů, rituálů a symbolů, které se původně vztahovaly k těmto řemeslům a později i k alchymistům. Autor v ní shrnuje a rozšiřuje poznatky z dřívějších rumunských publikací a uvádí je do souvislostí s myšlením poválečné Evropy. Na pozadí těchto starých mýtů a symbolů se odhaluje prastarý lidský sen o ovládnutí přírody, o jejím zdokonalení a o překonání času. Eliade upozorňuje, že se tento sen naplnil až v nedávné době, ale za cenu ztráty posvátnosti přírody a práce, což vedlo k pocitu odcizení. Tento dávný sen se tak proměnil v past, ze které není snadné uniknout.