Keltský soumrak

Tajemné příběhy o duchách, démonech a elfech, prostoupené keltskou touhou po neuchopitelných a nekonečných věcech. Když v roce 1893 vydal tehdy osmadvacetiletý básník William Buttler Yeats sbírku povídek *The Celtic Twilight*, netušil, že se tento název stane běžným – a poněkud ironickým – označením irského literárního obrození, jehož byl hlavním organizátorem a jemuž zasvětil své dílo. O třicet let později byl oceněn nejvyšším uznáním pro spisovatele – Nobelovou cenou. Yeats se narodil v Dublinu roku 1865, ale jeho rodina často pobývala i v Londýně. Na prázdniny však jezdil do hrabství Sligo na severozápadním pobřeží Irska, do krajiny, odkud pocházeli jeho rodiče. Toto romantické místo, stejně jako další mystická místa v Irsku, podnítilo Yeatsův zájem o tajemno a duchovno. Prostí irští venkované a jejich legendy se stali nevyčerpatelným zdrojem námětů, obrazů a postav, které Yeats oživoval ve svých básních, hrách i povídkách. V Dublinu i Londýně se Yeats pohyboval v intelektuálních kruzích a mezi zasvěcenci tajných řádů. V Dublinu se seznámil s Georgem Russelem a společně založili Dublin Lodge of Hermetic Society. V Londýně se přidal ke společnosti dekadentních a symbolistických básníků, spřátelil se s Oscarem Wildem, G. B. Shawem a především s prerafaelitem Williamem Morrisem, který byl velkou inspirací pro jeho poezii. Navštěvoval madame Blavatskou a účastnil se esoterických schůzek v Theosophical Society. V osmdesátých letech se Yeats pustil do rozsáhlého literárního projektu, známého jako irské obrození neboli keltská renesance. Jeho cílem bylo vytvořit skutečnou irskou literaturu, která by se vyrovnala evropským dílům. Yeats se snažil otřást tehdejšími literárními konvencemi a budovat nový mýtus, založený na polozapomenutých tradicích irské historie a na obraze keltského Irska. Tato snaha byla motivována vzpourou proti staletému útlaku Irska a touhou po satisfakci vůči Anglii, jejíž okupace a anglicizace vedly k rozvrácení gaelské tradice a úpadku irské kultury. Yeats hledal inspiraci v keltské minulosti, v době starověké keltské civilizace, která dala vzniknout irskému charakteru a hrdinům jako Deirdre, Cúchullain, Ossian a Finn MacCool. Keltská mytologie se zdála být ideální pro jeho záměry díky své novosti, svěžesti a souznění s lidovou tvorbou. Její hrdinové a tragické příběhy mohly oslovit jak aristokratické vrstvy, tak i širokou veřejnost. Keltská minulost se spojila s přítomností a dala jí nový smysl. Yeats se s keltskou rozhodností a energií vrhl do organizování kulturního života, spoluzakládal Irish National Theatre a psal divadelní hry s vlasteneckou tematikou. Sestavoval seznamy nejlepších irských knih a usiloval o vybudování nového básnického panteonu. Zakoupil opuštěnou normanskou věž v Thoor Balylee, která se stala jeho letním sídlem a symbolem v jeho tvorbě. Yeats byl především velkým irským básníkem, opěvujícím staré gaelské mýty a hrdiny. Vydal řadu básnických sbírek, jako například *The Wanderings of Oisin and Other Poems*, *The Countess Cathleen and Other Legends and Lyrics*, *The Wind Among the Reeds*, *In the Seven Woods* a *The Wild Swans at Coole*. Napsal také povídkové sbírky založené na irském folklóru, eseje, okultní povídky a autobiografii. Velkou inspirací pro *Keltský soumrak* byl keltský folklór, který se udržel mezi lidmi a nebyl zcela zničen křesťanstvím. Samotný název souboru je symbolický a evokuje „hodinu mezi psem a vlkem“, přechod mezi dnem a nocí, spojení přirozeného a duchovního světa. Yeats věřil, že tento most lze nalézt v představách a legendách venkovského lidu, kde čas jako by se zastavil a láska, nenávist, touha a utrpení jsou nekonečné. William Buttler Yeats zemřel roku 1939 ve Francii, ale o devět let později byly jeho ostatky převezeny do hrabství Sligo, kde nyní odpočívá na malém protestantském hřbitově v Drumcliffe pod svým vlastním epitafem: „Cast a cold eye on life, on death. Horseman, pass by!“