Jednotný proud myšlení aneb život se rodí v ústech

Jan Švankmajer je známý tím, že ve své tvorbě – ať už jde o filmy, obrazy nebo texty – neustále posouvá hranice uměleckého vyjádření a zároveň jí dodává osobitý a nezaměnitelný styl. Tento přístup vychází z jeho silného přesvědčení, které je hluboce zakořeněno v surrealismu. Surrealismus pro něj znamená neustále kriticky hodnotit současný svět a odhalovat jeho povrchní hodnoty a ideologie. Švankmajerova nová kniha představuje volné spojení jeho typických postupů. Najdeme v ní úryvky scénářů, včetně jeho oblíbených představ o hmatu, příběhy sestavené z koláží, záznamy snů a úvahy o běžném životě. Všechny tyto části spojuje neomezená fantazie, kterou autor považuje za základ svého umění. Právě ona dává knize, navzdory její pestrosti a zdánlivé nesouvislosti, vnitřní soudržnost. Tato soudržnost se však neprojevuje v klasickém ději, ale spíše v pocitu dynamické jízdy po divoké horské řece, která čtenáře neustále drží v napětí.