Hraničářská kalvárie

Největší bojeschopnost a odhodlání projevovali na Slovensku vojáci, kteří se vraceli z bojů na Podkarpatské Rusi. Dodnes si pamatuji raněné, ležící v horečce na nosítkách, skrývající zbraně, nebo jak jim je sestry tajně přibalovaly do obvazů. Byl to nezapomenutelný pohled na tyto ustupující jednotky – rozbité, unavené, špinavé, ale plné nadšení, že se aspoň chvíli mohly postavit. S nimi přicházely i ženy četnic, finančníků a vojáků, v kalhotách a s malými zavazadly, ale stejně hrdě nesly osud svých bojovníků. Skupiny z této oblasti, které přicházely do protektorátu, tvořily první zárodky odboje. Rozpoznaly, kdo je skutečným vlastencem a kdo projevil vojenské schopnosti a nehodlal přijmout novou situaci. Do střešovické nemocnice přivezli v neděli 26. března 1939 těžce zraněného muže v roztrhané policejní uniformě. Nemohl mluvit a neměl u sebe žádné doklady, ale ošetřovatelka v jeho plášti našla dva ruční granáty. Když přivedli moji matku do nemocnice v Praze, omdlela. Byl jsem na pohled strašný. Těhotnou manželku ke mně raději nepustili. Přišla za mnou však manželka zastřeleného strážmistra Metoděje Hrubého a ptala se na něj. Nic nevěděla o jeho osudu. Horthyovci ho pohřbili před pár týdny v Užhorodě, ale nenašel jsem v sobě sílu jí to říct. Odešla s vírou, že se její Tóda ještě objeví. Vzpomínka na březen 1939 se nám vryla do paměti jako obraz sněhové plískanice a německých přileb na motocyklech v pražských ulicích. Kolikrát jsme viděli fotografie Karla Hájka a Ladislava Sitenského? Kolikrát starý záběr z dokumentu, jak německá armáda s děly jede Nerudovou ulicí k Pražskému hradu? Známe i Hitlerovu tvář při přehlídce na Hradě a jeho pohled na Prahu, kde si ten den dal na počest svého triumfu pražskou šunku a pivo. Ti, kteří mu tehdy vzdorovali, by měli být navždy připomenuti. Bohužel, tento trend přetrvává i dnes. Proto byla napsána tato kniha, která popisuje dramatické boje příslušníků pohraniční Stráže obrany státu a československé armády s henleinovskými a horthyovskými teroristy ve Šluknovském výběžku a na Podkarpatské Rusi. Kniha má za cíl zabránit tomu, aby byli opuštění a zrazení hrdinové v našem historickém vědomí nahrazeni falešnými obrazy viníků, vydávaných za oběti.