Hrabě Špork

Na počátku 18. století se situace v Čechách po vládě Leopolda I. a Josefa I. příliš nezlepšuje a ve Vídni se upevňuje absolutistická politika. Mnoho českých panství spravuje přísně cizí šlechta. V oblasti náboženství po dlouhou dobu dominují jezuité, kteří prosazují násilnou rekatolizaci, i přes nesouhlas některých dalších církevních představitelů. Císař Karel VI. se pokouší prosadit pragmatickou sankci, která dále omezuje práva českého království. V této době se však mezi cizí i domácí šlechtou objevuje výjimka – hrabě Špork. Přestože pochází z vestfálského rodu, zasazuje se o práva českého království a na svých panstvích se snaží zavést podmínky, které respektují náboženskou toleranci a zájmy českého obyvatelstva. Jeho odvážné snahy a nekonvenční povaha mu však získávají mocné nepřátele, kteří se proti němu spiknou a usilují o jeho pád. Kniha obsahuje také dobový text o autorovi románu, Josefu Svátkovi, napsaný významným českým esejistou Ferdinandem Strejčkem.