Hodiny jako větrný mlýn

Proč nás povídky tohoto autora tak silně zasahují a rozrušují? Ludvík Aškenazy už věděl, že je to díky odmítnutí detailní popisnosti ve prospěch poetického jazyka, prolínání prózy a poezie a opakovanému zobrazování postav, které nesou tíhu příběhu. Zobrazení hrůz nacistické moci a utrpení židovských obětí se blíží šílenství. Není náhodou, že Ivan Klíma, další přeživší koncentračního tábora, pojmenoval své paměti Moje šílené století. V nezaujatém popisu podmínek, kterým byli židovští lidé vystaveni, je cosi zničujícího. Život obrácený naruby už není lidský, člověk vystavený plynu Cyklon B je odsouzen k smrti a civilizace, která umlčí své svědomí, aby zločin mohl být dokonán, se stává kanibalistickou. Z doslovu Milana Jungmanna. Ukázka z textu: Od soboty minulého týdne, kdy naposledy pršelo, bylo hezky. Kavárny v Praze už skoro všechny otevřely – Slavia, Parnas, Pelikán a Savarin hned přes ulici. Byl pátek, druhý den po válce. Na Národní třídě se mísili vojáci všech čtyř armád s civilním obyvatelstvem. Sobotní déšť trochu očistil dlažbu. To bylo před sedmi dny, ještě trvala válka, ale k polednímu, někde už ráno, začalo povstání. Z oken bývalých německých (dříve českých nebo židovských) bytů vyhazovali noví nájemníci německé knihy, vlajky, portréty Adolfa Hitlera, Goebbelse a Himmlera a neznámých důstojníků v uniformách, odznaky SS-Obersturmführera, rozšlapanou a pomačkanou trubku a vlajku Leibstandarte SS Adolf Hitler, potrhané svazky starých novin, snad z roku 1936, legitimace zabitých nebo zajatých příslušníků SS a Sicherheitsdienstu, Geheime Staatspolizei, kriminálních komisařů, pověšených na lucernách, polévaných benzinem a zuhelnatělých, noviny Das Schwarze Korps a porcelánová štěňata z Allachu. Dlažební kostky, většinou bílé a modré, velikosti pěsti, si zachovaly své výrazné barvy a tvary – čtverce, kosodélníky, obdélníky nebo vzory kosočtverců, s tím jediným rozdílem, kdo po nich šlapal.