Hnutí revoluční mládeže 1968-1970

Kniha se v autorově úvodu a především ve výboru dokumentů věnuje příběhu organizace, která vznikla za specifických okolností. Jejími zakladateli byli převážně mladí lidé, studenti, kteří se i v těžké době snažili pokračovat v boji proti okupaci, ale i proti dalším formám nadvlády. Organizace, inspirovaná trockismem a dalšími levicovými proudy, odmítala i dubčekovské vedení jako formu byrokratické kontroly. Díky tomu byla imunní vůči iluzím a přitahovala radikální odpůrce režimu, kteří se později domnívali, že je motivoval spíše odpor než levicová ideologie. Mezi aktivisty Hnutí revoluční mládeže patřili například Petr Uhl, Ivan Dejmal, Petruška Šustrová a Jaroslav Bašta. Hnutí bylo významné i proto, že rozvíjelo myšlenky svobodomyslné a radikální levice v českém prostředí, které ovlivnily řadu společenských posunů, zejména v kulturní a myšlenkové sféře. Během krátké existence (rozpuštěno v prosinci 1969 kvůli podezření z infiltrace) publikovalo letáky, sborník a manifest z 2. prosince 1968, který předznamenal pozdější Program společenské samosprávy Petra Uhla a kolektivu. V manifestu hnutí prohlašovalo, že v Československu byla provedena socialistická revoluce, ale její výsledky ovládla byrokratická vrstva, která socialismus zvrhla v parodii. Proto byla nutná politická revoluce směřující k co nejširší lidové samosprávě, spravedlivé správě společnosti a osobnímu rozvoji. Tato vize se lišila od autoritářských konceptů i od názorů Egona Bondyho, který považoval byrokracii za vládnoucí třídu. Autor upozorňuje na zajímavý fakt, že po revoluci v roce 1989 nenásledovala společenská samospráva, ale kapitalistická revoluce s privatizací. Hlavním přínosem Hnutí revoluční mládeže však nebyla teoretická úvaha, ale apel na veřejnost, aby se postavila okupaci. Hnutí se vyznačovalo rozporuplností – oslovovalo veřejnost, ale zároveň zakládalo konspirační buňky. I v konspiračních podmínkách usilovalo o demokratické struktury a projevovalo mezinárodní a nesektářskou solidaritu. Hnutí bylo také objektem cizí solidarity a tvrdých perzekucí. Jeho konspirační a nonkonformní charakter z něj činil ideální terč pro režimní represi. Autor zmiňuje rozsáhlou mezinárodní solidaritu, od trockistických internacionál až po podpisy významných intelektuálů. Kniha je především výborem dokumentů s komentovaným seznamem literatury a historickým úvodem, který kvalitou převyšuje jiné práce na toto téma. Autor se snaží dát prostor dobovým dokumentům a ponechat závěry na čtenáři. Lze doufat, že autor přijde s rozsáhlejším příspěvkem o české radikální levici. Kniha obsahuje rejstřík a je obtížně sehnatelná v běžné síti, zájemci si o ni musí napsat přímo na Ústav soudobých dějin.