"Nechtění" spoluobčané

Jaroslav Pažout, Kateřina Portman (Lozoviuková) (eds.). Skupiny obyvatel perzekvovaných či marginalizovaných z politických, národnostních, náboženských a dalších důvodů v letech 1945–1989. Pojem „chtěného“ či „nechtěného“ obyvatele není ani v moderních dějinách abstraktní. Existence občanů druhé kategorie je typická pro nedemokratické režimy, ale s marginalizovanými skupinami se setkáváme i ve vývoji demokratických zemí. Tato publikace se věnuje různým skupinám „nechtěných“ obyvatel v Československu od konce druhé světové války do pádu komunismu. První část obsahuje úvahu Roberta Kvačka o složité situaci německého obyvatelstva po nuceném odsunu a studii Jana Rychlíka, která analyzuje proměnlivost pojetí československého „(pracujícího) lidu“. Druhá část se zaměřuje na osudy skupin, jejichž postavení bylo ovlivněno především národností, často bez ohledu na jejich vlastní vnímání. Zahrnuje texty o situaci německého (Kateřina Portmann), maďarského (Štefan Šutaj), romského (Helena Sadílková) a rusínského (Dalibor Státník) obyvatelstva. Jakub Mlynář se opírá o vzpomínky osob židovského původu na holocaust. Třetí část se věnuje perzekuci v komunistickém Československu (Matej Medvecký) a využívání nucených pracovníků v uranovém průmyslu (František Bártík). Jan Seidl popisuje přístup státu a veřejnosti k homosexuálům a Marcela Strouhalová se zabývá osudy knih zabavených osobám označeným za „státně nespolehlivé“, zejména německy mluvícím. Poslední, čtvrtá část se zaměřuje na „nechtěné“ obyvatelstvo z pohledu didaktiky a filmové vědy. Jaroslav Pinkas reflektuje problematiku identity a hodnot ve současném historickém vzdělávání, Petr Bednařík se věnuje českému filmu v období normalizace a Jan Bárta analyzuje tvorbu Jana Procházky.