Kniha sleduje osudy uměleckých sbírek Adolfa Hitlera, s důrazem na sochy, které byly během druhé světové války uschovány ve vyšebrodském klášteře. Popisuje Hitlerovu vášeň pro umění, jeho megalomanské plány, jako bylo budování Vůdcova muzea v Linci a pořádání výstav v Mnichově, a zkoumá, jak nacisté vnímali roli umění, zejména sochařství. Hlavní část knihy tvoří katalog sochařských děl z Hitlerovy sbírky, uložených ve Vyšším Brodě až do roku 1945, doplněný o informace o jejich autorech. Dílo tak umožňuje nahlédnout do Hitlerova vkusu a uměleckých preferencí a je bohatě ilustrováno fotografiemi.