Epikurova zahrada / Thais

Dvě Franceova díla z osmdesátých a počátku devadesátých let vyjadřují jeho pochybnosti a absenci víry v tradiční morální a racionální hodnoty, ať už pocházejí z období před vznikem kapitalismu, nebo ze současné buržoazní společnosti. V úvahách a esejích s názvem „Epikurovy zahrady“ France odmítá falešné naděje a ideály, které lidstvu nabízeli různí myslitelé – od prvních křesťanských asketů přes středověké scholasty až po sociology devatenáctého století. Dospívá k přesvědčení, že víra je vždy spjata s iluzemi a neustálými pochybnostmi, nedůvěrou a nejistotou. Podobné myšlenky se objevují i v díle „Thais“, které autor označuje za „filosofickou pohádku“ zasazenou do starověké Alexandrie. France se nesnažil o historickou rekonstrukci tohoto světa, jak se mylně domnívala kritika, ale chtěl spíše poukázat na vnitřní rozpory a protiklady, a vybízet k pochybování a jednoduchosti.