K neblahému konci

Hrdinný Eduard, známý jako Černý princ, zemřel dříve než jeho stárnoucí otec, a tak se dědicem trůnu stal jeho mladý syn, Richard z Bordeaux (Richard II., 1367 – 1400). Okolím nového krále byli ambiciózní strýcové, z nichž nejvýznamnější byl John z Gauntu. Ten se díky sňatku s Blanche z Lancasteru stal vévodou a po králi nejbohatším a nejmocnějším mužem v zemi, s velkou touhou po královské koruně. Během povstání sedláků vedeného Watem Tylerem Richard prokázal v bitvách u Mile Endu a Smithfieldu odvahu i vojenské schopnosti a sliboval být dobrým vládcem. Jeho manželství s Annou Lucemburskou bylo šťastné, ale Richardova okázalost a preference pro oblíbence ho neustále dostávaly do sporů. Nakonec musel čelit obviněním lordů, kteří hrozili sesazením a omezením jeho moci. Dvorský život odhaloval královy slabosti, jeho oddanost Robertu de Vere a lásku k oběma královnám – bystré Anně a po její smrti i Isabelle. Vše však směřovalo k jeho zkáze. Richard nezapomněl na křivdy, které mu lordové způsobili, a krutě se jim pomstil. Tato rána se mu však oplatila, když mu syn Johna z Gauntu, Henry z Bolingbroke, vzal trůn a uvěznil ho na hradě Pontefract. Tímto skončila dynastie Plantagenetů.