Tato povídka se vyznačuje snovou, fantastickou atmosférou, připomínající díla E. T. A. Hoffmanna, ale zároveň ji Dostojevskij obohacuje o silné zakotvení v realitě. Vypráví o osudu nenápadného úředníka, který se setkává se svým dvojníkem – téma, které Dostojevskij v této povídce poprvé zpracoval a později mistrovsky rozvedl v rozsáhlém románu Bratři Karamazovi. Vladimir Nabokov ji dokonce označil za nejlepší Dostojevského novelu.