Kniha Doba z druhé ruky, s podtitulem „Konec rudého člověka“, se zaměřuje na pád komunismu a na to, jak se s tím vyrovnávali lidé, kteří žili na území bývalého Sovětského svazu. Autorka sleduje dvě desetiletí po rozpadu impéria a zkoumá naděje, zklamání, frustrace a ztrátu orientace, které tato změna přinesla. Prostřednictvím desítek osobních příběhů a názorů z různých společenských vrstev ukazuje rozmanité osudy, v nichž se přesto objevují společná traumata a témata. Pro většinu lidí, jejichž hlasy v knize zaznívají, představoval srpen 1991, kdy se obyvatelé Moskvy postavili proti puči, vrchol svobody. Tehdy v nich vzklíčily velké naděje, které však nenásledný vývoj naplnil. Bezpečnostní chaos, přechod k tržnímu hospodářství, inflace, hospodářský úpadek a korupce přinesly zklamání a dezorientaci. Často se setkáváme s lítostí nad ztrátou velmocenského postavení Sovětského svazu. I přes osobní zkušenosti se zločiny stalinského režimu převládá rozporuplný pocit, že i když byl socialismus problematický, lidé v něm věřili v ušlechtilé ideály, zatímco dnes se podle nich soustředí pouze na materiální statky.