Válka nemá ženskou tvář

Světlana Alexijevičová, běloruská spisovatelka, strávila čtyři roky putováním po bývalém Sovětském svazu a rozmlouvala s ženami, které se účastnily Velké vlastenecké války. Získala tak svědectví dělostřeleckých posádek, operátorek, tankistek, letkyň, zdravotních sester a partyzánek. Z jejich osobních vzpomínek složila silné a často mrazivé literární dílo, které varuje před hrůzami války. Text je plný lidskosti a autenticity, vyhýbá se okázalosti a patosu. Čtenář se setkává s šestnáctiletými dívkami, které se učí bojovat a zároveň truchlí po rodině. Ani po návratu do civilu není klid, válka v nich zanechá hluboké stopy – ztrátu nevinnosti, předčasné zestárnutí a noční můry. Jsou to mladé ženy, které přicházejí o možnost prožít běžný život plný lásky, manželství a dětí.