Kniha přináší dvě rozsáhlé, méně známé povídky francouzského spisovatele, vzniklé ve 30. letech 19. století: *Dívka se zlatýma očima* (1835) a *Vévodkyně de Langeais* (1834).
Obě povídky se odehrávají v Paříži v období po Napoleonovi, v době rozvoje měšťanského kapitalismu, a obě se zaměřují na tragické milostné příběhy. Autor v nich zobrazuje lásku jako instinktivní boj mezi mužem a ženou, který, i přes silnou vášeň a upřímnou touhu po vzájemnosti, často končí neúspěchem. Na pozadí líného života francouzské šlechty vypráví dva příběhy o nenaplněné lásce, v nichž se dramatický děj prolíná s autorovými postřehy o milostných hrách, které přirovnává k vojenské nebo politické strategii. Z jeho psaní je patrná hluboká znalost a zároveň kritický pohled na morálku tehdejší francouzské společnosti.