Studium mezinárodních vztahů se zpočátku opíralo především o historii, mezinárodní právo a filozofii. Postupně však začlenilo metody a teorie z dalších společenských věd. Díky tomu se do diskuse o mezinárodních vztazích dostaly otázky, které se v těchto oborech řeší již od konce 19. století. V první části knihy autoři analyzují pět hlavních směrů v teorii mezinárodních vztahů – realismus, liberalismus, marxismus, konstruktivismus a postmodernismus – a to ve vztahu k základním metodologickým problémům společenských věd. Tyto problémy zahrnují otázky vysvětlování a porozumění, vliv aktérů a struktur, historického kontextu a objektivní pravdy, praktického využití a vědeckého přístupu, a konečně nezávislosti a spolehlivosti výzkumu. Autoři se zaměřují nejen na to, jak jednotlivé směry tyto problémy řeší, ale i na možnosti, jak zdánlivé rozpory překonat a kombinovat. Druhá část knihy pak zkoumá tato dilemata z pohledu filozofie vědy.