Vyznání (latinsky Confessiones) je název jednoho z hlavních děl sv. Augustina, jež napsal mezi lety 397–398. Vyznání jsou poměrně rozsáhlým filosoficko-autobiografickým spisem o 13 knihách, v nichž autor (tehdy již hipponský biskup) líčí své bolestné hledání moudrosti a cestu ke křesťanské víře (knihy I-IX) a zamýšlí se nad otázkami paměti (X), času (XI), smyslu starozákonní knihy Genesis a soupodstatností Trojice (XII-XIII). – Třetí vydání, přetisk vydání Ladislava Kuncíře z roku 1926; přeložil Mikuláš Levý; upravil Method Kaláb; nové vydání připravili Lenka Karfíková a Václav Ventura.
Nástin religionistiky : uvedení do vědy o náboženstvích Knížka poslouží všem, kdo mají zájem o problematiku náboženství. Ve třech částech se zabývá pojmem a původem náboženství; popisuje náboženství kmenová, národní, nadnárodní; probírá svaté děje, osoby, předměty, svatá místa, pojednává o náboženské roli jednotlivce a společnosti, o mystice, askezi, magii atd. Nezaměřuje se na hodnocení, ale na postižení podstatných rysů jednotlivých jevů. Připojena aktuální bibliografie, doplněn jmenný rejstřík. 2., rev. vyd.
Již páté vydání oblíbené učebnice seznamující čtenáře se základními kategoriemi moderní sociologické teorie, hlavními směry sociologického myšlení a předními osobnostmi sociologie 20. století.
Kolekce příspěvků domácích i zahraničních autorů odkazuje na kořeny postmoderny a hnutí New Age. M. Lacroix, Co hlásá New Age? P. Ambros, New Age a subjektivizace víry. J. Dvořáček, New Age jako spiritualita postmoderny. V. Peštuka, Na prahu změny letopočtu... J. Hájek, Přírodní vědy - změna paradigmatu a New Age. J. Hynek, Vliv postmoderního myšlení na přístupu k religiozitě.
Pastoračně-teologické reflexe o předpokladech kompetentních "nové evangelizace". M. van Parys, Církev a Evropa - nové rozpory, nebo usmíření?. M. I. Rupnik, Cesty nové evangelizace ve střední a východní Evropě v postmoderní situaci. D. J. White, Liturgie a nová evangelizace. Podněty byzantské tradice. K. Oldakowski, Média, kultura,církev. P. Ambros, Perspektivy a východiska pastorační činnosti církev - modlitba a evangelizace.
Často "opomíjený" Duch svatý může přijít ke slovu i v populárnější teologické reflexi. L. Tichý, Duch Ježíšův. R. Smahel, Nové prvky v přípravě na svátost biřmování. D. Duka, Ruah,Jahve. C. V. Pospíšil, Základní východiska křesťanské pneumatologie. P. Ambros, Pastorační činnost a zbožštění.
Kniha podává výklad učení sociologů 19. a počátku 20. století z perspektivy změn, jimiž prochází moderní společnost v současné době. Autor vychází z analogie mezi krizí tradiční společnosti, z níž se zrodila modernita, a dnešní krizí organizované modernity, jejíž příchod byl z různých úhlů zachycen v teoriích klasiků sociologie. Snaží se tak na jedné straně podat výklad základních kategorií sociologického myšlení u zhruba desítky předních sociologů 19. a počátku 20. století, na druhé straně pak usiluje o teoretické propojení této myšlenkové tradice s nejaktuálnějšími problémy dnešní doby. Autor dospívá k přesvědčení, že mnohé prvky sociologické tradice mohou posloužit k orientaci v proměnách, jimiž prochází modernita v současné době. Kniha bude doplněna rozsáhlými biografickými a bibliografickými přílohami.
Zkoumání mezinárodních vztahů se původně opíralo hlavně o historii, teorii mezinárodního práva a filozofii, postupem času ale přijalo za své řadu metodologických i teoretických východisek společenských věd. Tím se pro teorii mezinárodních vztahů staly aktuálními diskuse, které se ve společenskovědních oborech vedou již od přelomu19. a 20. století. V první části knihy autoři probírají pět hlavních výzkumných tradic teorie mezinárodních vztahů - realismus, liberalismus, marxismus, konstruktivismus a postmodernismus - s ohledem na klíčová metodologická dilemata společenských věd - vysvětlení vs. rozumění, aktér vs. struktura, historismus vs. objektivismus, pragmatismus vs. scientismus a nezávislost vs. spolehlivost. Výklad i úvodní formulace dilemat sledují nejen volby jednotlivých myšlenkových proudů, ale také možnosti, jak zdánlivé protiklady překonávat a kombinovat. Druhá část knihy představuje reflexi diskutovaných dilemat z hlediska filozofie vědy
Kniha nabízí analytický pohled na fungování současných demokracií z perspektivy důvěry. V rámci demokratického systému vymezujeme tři základní kanály důvěry: systémovou důvěru, tedy legitimitu režimu, důvěru v instituce a obecnou důvěru vůči druhým lidem. Na základě teorií demokracie od Tocquevilla až po současné teorie demokratizace rozebírá roli jednotlivých typů důvěry, jakož i důsledky nedůvěry na různých úrovních demokratického systému. Základní otázkou, kterou si v kontextu dalšího vývoje zejména evropských demokracií autorka klade, je, zda se nespokojenost občanů s fungováním institucí státu odráží jen v nižší důvěře vůči nim, nebo dochází přímo ke zpochybnění existence některých demokratických institucí, nebo dokonce k narušení důvěry samotného demokratického systému, tedy ke zpochybnění jeho legitimity. Analyzuje také roli různých typů tzv. sociálního kapitálu – tedy sociálních sítí, jako jsou sítě občanské angažovanosti, ale i klientelistické sítě – pro proces demokratizace v zemích střední a východní Evropy. Publikace přináší nejen systematické zpracování obecných teorií důvěry ve společnosti a teorií vztahu důvěry a demokracie, ale na základě těchto teoretických poznatků analyzuje transformační proces české společnosti po roce 1989 prizmatem důvěry a nedůvěry. Jakou roli hraje důvěra v procesu utváření demokracie? – Ohrožuje nedůvěra občanů v instituce demokratický systém jako takový? – Vychází nedůvěra vůči institucím pouze z nespokojenosti s jejich fungováním nebo také z jakési apriorní skepse vůči politice a okolnímu světu vůbec? – Přispívá členství v občanských sdruženích či dobrovolných spolcích k utváření obecné důvěry mezi lidmi? – Proč někteří lidé důvěřují více a jiní méně? – Jakou roli hraje v demokracii tzv. opodstatněná nedůvěra? Vychází v koedici se Sociologickým ústavem AV ČR, v.v.i.
Antologie textů z oboru disability studies. Kniha Jinakost – postižení – kritika nabízí nové pohledy na tělesnou a intelektuální jinakost. „Postižení“ ukazuje nikoliv jako patologický jev čekající na vyléčení a charitativní pomoc, nýbrž jako společenský vztah, který otevírá možnost pro kritickou reflexi společnosti, společenských nerovností, kulturních představ a metafor tělesné a mentální jinakosti. Kniha představuje interdisciplinární disability studies a přináší přehled základních konceptů oboru. Antologie zahrnuje texty, které o tělesné jinakosti a konstruktech ne/způsobilosti pojednávají také ve vztahu k dalším kategoriím sociálně produkované alterity, tj. ve vztahu k genderu, sexualitě, etnicitě, rase a sociální třídě.