Text se zamýšlí nad teologickými a praktickými aspekty „nové evangelizace“. Zahrnuje úvahy o předpokladech, které umožňují účinné šíření víry. Konkrétně se zabývá vztahem církve a Evropy, možnostmi evangelizace ve střední a východní Evropě v kontextu postmoderní doby, významem liturgie (s inspirací byzantskou tradicí) a rolí médií a kultury. Dále se věnuje propojení modlitby a evangelizační činnosti církve.