Román a dějiny

Debaty o podstatě románu neztratily na aktuálnosti. Naopak, nabízejí podněty k zamyšlení nad současností. Klimatická změna a pandemie koronaviru mají kromě svých přímých, hmatatelných dopadů i jeden neočekávaný filozofický důsledek. Jak můžeme ve světě, kde každé osobní rozhodnutí ovlivňuje celou planetu nebo veřejné zdraví, vytvářet společné představy o budoucnosti? Stejně jako byly revoluční ideologie dvacátého století – fašismus a komunismus – zničeny vlastními katastrofálními důsledky, tak i neoliberální víra v neomezený trh a individuální svobodu oslabuje omezená kapacita Země a uvědomění si zranitelnosti lidského zdraví. Do politiky se vplížily prvky neživosti a smrtelnosti. Způsob, jakým se v minulých dvou staletích propojovaly individuální a kolektivní příběhy, a který byl klíčový pro ospravedlňování revolučních i liberálních myšlenek, je také ústředním tématem románů Milana Kundery. Kundera vychází z myšlenek Hegela, které pro potřeby komunistické ideologie upravil György Lukács. Pro řešení dnešních politických problémů se však lépe hodí antihegelovské pojetí románu a dějin, jak je formulovali Michail M. Bachtin a Erich Auerbach.