Král mečů

Třetí a poslední díl příběhu knížete Coruma. Žili jsme v době zářivých oceánů a divokých, bronzových zvířat, v době měst, jež se vznášela pod samotným nebem. Rozsáhlé pláně plnily mohutné stáda dobytka, větší než hrady, a řeky brázdila hravá mláďata. Byla to doba bohů, jejichž vliv se projevoval v každém koutě světa, doba obrů chodících po vodě, nerozumných trpaslíků a beztvarých stvoření, jež mohla vyvolat pouhá myšlenka – a která odcházela jen za cenu utrpení nebo kruté oběti. Byla to doba magie, zjevení a proměnlivé reality, doba zdánlivě nemožných paradoxů, které mohly člověka dovést k šílenství, doba přání, jež se plnila, nebo se naopak měnila v jejich protiklady, doba nočních můr, které se stávaly skutečností. Byla to doba podivná a temná, doba vlády Mečů. V té době Vadhaghové a Nhadraghové, věční nepřátelé, pomalu vymírali. A na světě se objevil Člověk, otrok vlastního strachu. Netušil, že většina bolesti a utrpení kolem něj je důsledkem jeho vlastního narození. Byla to jedna z mnoha ironií osudu, které provázely člověka, jenž sám svou rasu nazýval „Mabdeni“.