Tento sborník, první tematický dodatek časopisu Folia Historica Bohemica, se věnuje různým aspektům institucionalizace smrti v raném novověku prostřednictvím třinácti studií. Vznikl na základě kolokvia, které k této problematice uspořádalo oddělení raného novověku Historického ústavu AV ČR v březnu 2006. Příspěvky vycházejí z přednesených referátů a diskusních příspěvků, případně byly doplněny od dalších odborníků.
Pavel Král se zaměřil na knihy o dobrém umírání v Čechách před bitvou na Bílé hoře. Dalibor Janiš zhodnotil testamenty a fundátorskou praxi olomouckých biskupů v 16. a na počátku 17. století, a také jejich majetkovou politiku. Ota Halamy se věnoval fenoménu revenantů v protestantské literatuře předbělohorského období. Pavel B. Kůrka se soustředil na pohřby realizované městskými zádušími v městském prostředí na přelomu 16. a 17. století. Tomáš Sterneck poukázal na souvislosti pohřbů v konfesijně rozděleném Brně kolem roku 1600. Radmila Pavlíčková se zabývala pohřebními kázáními nad biskupy ve střední Evropě v době konfesionalizace. Marie Ryantová se ve své studii, vycházející z testamentů světských duchovních pražské arcidiecéze, dotkla i jejich pohřbů a vyřizování pozůstalosti. Jiří Mikulec se zaměřil na katolická bratrstva a literátské kůry, především v období po bitvě na Bílé hoře, a sledoval je jako instituce regulující laickou zbožnost. Zdeněk Orlita navázal na toto téma a zabýval se specifickou problematikou pohřebních průvodů v pobělohorských mariánských kongregacích. Jan Zdichynec a Hedvika Kuchařová přiblížili raně novověké pohřební rituály cisterciáků a premonstrátů. Jana Oppeltová se věnovala premonstrátským zvyklostem souvisejícím s umíráním, smrtí a pohřby, a charakterizovala je na základě řádových pramenů z Čech a Moravy. Kateřina Valentová a Karel Černý sledovali smrt a pohřeb ve světle jezuitských konsvetudinářů. V posledním příspěvku Zdeněk R. Nešpor pojednal o mezikonfesních sporech spojených s nekatolickými pohřby krátce po vydání tolerančního patentu.