Křesťanství v českých zemích: Od knížete Bořivoje k dnešku

Kniha se zabývá spiritualitou, životem církevních představitelů, celibátem a křesťanským kalendářem se svátky, poutěmi a slavnostmi. Zkoumá také sakrální architekturu a křesťanské umění, které ovlivňují podobu české krajiny. Autoři vnímají křesťanství jako způsob pohledu na svět a kulturní vliv, který po více než tisíc let formuje české země a jejich obyvatele. Křesťanství vstoupilo do pohanské střední Evropy jako politická síla, která narušila dosavadní mocenské a kulturní uspořádání a vytvořila nové struktury. Církev a stát byly úzce propojeny, ale brzy se mezi nimi rozvinul spor o samostatnost. Od husitské revoluce se střetávaly různé náboženské názory a z tohoto soužití vznikl myšlenka náboženské tolerance, která byla v různých obdobích přijímána či odmítána. Sekularizace, jež se zdá být typická pro moderní dobu, má kořeny již v koncem 18. století, kdy s rozvojem průmyslu začal posilovat „průmyslový čas“ na úkor času sakrálního. Dlouhé 19. století přineslo i první vědecké zkoumání náboženství, které položilo základy moderní religionistice. Tato dějinná syntéza, která pokrývá období od 10. století do roku 1989, vznikla pod vedením zkušených historiků z Akademie věd ČR, Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity: Evy Doležalové, Jiřího Hanuše, Petra Husáka, Pavla Kůrky, Jiřího Mikulce, Petra Sommera a Jaroslava Šebka. Odborným editorem knihy je Jiří Mikulec.