Román Chilské nokturno (2000) sdílí s ostatními díly Julia Cortázara Bolaña stejná témata – osud spisovatele v době totality –, ale odlišuje se svým stylem. Vyprávění má podobu monologu umírajícího kněze, básníka a literárního kritika Sebastiána Urrutiy Lacroixe, známého jako Ibacache. Na rozdíl od Bolañovy obvyklé věcnosti je tento text plný hudebnosti a dynamiky, čtenáře vtahuje a nepouští. V horečnatých představách na smrtelné posteli se kněz vrací ke klíčovým momentům svého života, jako by se snažil obhájit před kritikou, kterou v sobě zřejmě ztělesňuje „zestárlý mladík“.