Cestou osudu a náhody

Cestou osudu a náhody, kniha Romana Vehovského, se vymyká běžným cestopisům jak volbou destinací, tak i dobou, kdy vznikla. Autor v roce 2002 vyrazil s batohom na zádech na cestu přes Indii do Austrálie, původně s plánem na krátkou výpravu. Ta se však nečekaně protáhla na sedm let. Cestoval stopem, s minimálním vybavením – spacákem a mapami z atlasu. Nejde však o pouhý cestopis, ale spíše o vyprávění o putování, složené z neobyčejných příběhů, setkání a zážitků. K cestování ho inspirovali lidé, kteří dokázali, že není určené jen pro ty bohaté. Kniha naznačuje, že na cestách je důležitější mít čas než peníze, což je v dnešní uspěchané době cenné uvědomění. Během své cesty se Roman Vehovský často spoléhal na štěstí a laskavost cizích lidí. Podle něj jsou právě setkání s lidmi mnohem hodnotnější než honba za turistickými atrakcemi, které často nepřinášejí hlubší poznání. Kniha je obohacena unikátními fotografiemi z autorovy cesty.