Cestou osudu a náhody: Návrat s podkovou

Knihy Romana Vehovského, Cestou osudu a náhody, představují neobvyklý druh cestopisu. Odlišují se jak volbou destinací, tak i časem, kdy k nim došlo. V roce 2002 se autor vydal s batohem na cestu přes Indii do Austrálie, a jak sám uvádí, tehdy netušil, že mu bude trvat sedm let. Cestoval stopem, s spacákem a mapami z učebnice. Nejde však primárně o popis cest, ale spíše o vyprávění pouti, složené z neobyčejných příběhů, setkání a zážitků. První kniha, vyšlá v roce 2010, pokrývá první tři roky cesty. Druhá kniha se věnuje zbývající části a provází čtenáře autorovými zkušenostmi s prací v Austrálii a na Novém Zélandu, stejně jako s cestováním po Japonsku, Nové Kaledonii, Indii, Thajsku, Nepálu, Srí Lance, Pákistánu a Íránu. Inspirací k cestování se stali lidé, kteří svými životy dokázali, že cestování není jen pro bohaté. K cestování je potřeba více času než peněz, což je myšlenka, která se v knize opakovaně objevuje. V dnešní uspěchané době tak kniha pomáhá uvědomit si hodnotu přítomného okamžiku. Na své cestě se autor často spoléhal na štěstí a laskavost cizích lidí. Podle Romana Vehovského jsou právě setkání s lidmi cennější než návštěva turistických míst, která často nepřinášejí hlubší poznání.