Blackout

Cítil jsem se naprosto sám a zmatený. Ztratil jsem orientaci, nevěděl jsem, kde jsem, ani kdo jsem. Byla to beznadějná ztracenost. Proč bych se chtěl ponořit do tmy plné hrůzy, když jsem věděl, co vím, a netušil, co jsem ztratil? Protože v temnotě číhají i vrazi. Kal Leandros se neustále pohyboval na tenké hranici mezi snahou udržet si svou duši – alespoň trochu – čistou a svobodnou, a hrozbou, že se jeho děsivé dědictví z jiného světa vymkne kontrole. Vždy ho zachránila vzpomínka na bratra Nika, na přátele a na ty, které miloval. Až dosud. Probudil se na pláži pokryté zohavenými ostatky odporných tvorů, které očividně vyhledávaly konflikt. Skutečnost, že za masakr mohl on sám, ho netrápila. Stejně jako ho netrápilo, že se cítí jako stvořený zabiják. Kal je zneklidněný tím, že si na sebe vůbec nepamatuje… a zda ho to vlastně zajímá.