Bratři Karamazovi, rozsáhlý román ve čtyřech částech s epilogem, patří k nejvýznamnějším dílům F. M. Dostojevského, stejně jako Zločin a trest, Idiot a Běsi. Společným rysem „karamazovštiny“ je silná životní vášeň a neodolatelná touha po životě, která ovládá všechny členy rodiny – otce Fjodora i syny Ivana, Dmitrije a Aljošu. Stejně jako v ostatních Dostojevského dílech, i u jeho postav roste potřeba víry s narůstajícími pochybnostmi. Vypadá to, jako by je sužovaly otázky, které klade jim samotný autor, jenž se označoval za dítě své doby, poznamenané nevírou a pochybnostmi. Tento monumentální román představuje syntézu Dostojevského náboženských, filosofických a etických myšlenek a zároveň je vyvrcholením jeho tvůrčí a duchovní dráhy.