Desátý díl edice Bitvy a osudy válečníků se věnuje první a nejvíc bouřlivé fázi Francouzské revoluce. Začíná pádem Bastily 14. července 1789 a končí dramatickým koncem jakobínského teroru 9. thermidoru roku II (27. července 1794). Během těchto pěti let se revoluční Francie utkala v bojích o své přežití s Pruskem, Rakouskem, Británií a Nizozemím. Bitvy u Valmy, Jemmapes, Neerwindenu, Hondschoote, Wattignies a Fleuru postupně přesunuly válku z francouzského území do zahraničí a připravily cestu pro další revoluční vítězství. Revoluce však byla doprovázena velkým krveprolitím, a to jak v boji s vnějšími nepřáteli, tak i s vnitřními. Zvláště kruté bylo potlačení povstání ve Vendée, jehož osudy jsou zde zobrazeny skrze příběhy pana de Charette, vůdce povstalců, a madame de Lescure, jejíž paměti o vendéeské válce jsou plné silných zážitků. Stejně dramatický a krvavý je i závěr tohoto období – pád Robespierrova teroru 9. thermidoru.