Zářijový den v roce 1958, v německém městě podobném Kolínu nad Rýnem, tvoří prostředí posledního románu Heinricha Bölla a zároveň výchozí bod, ze kterého se sleduje osud tří generací rodiny Fähmelů. Vyprávění, budované převážně z vnitřních myšlenek postav, střídá vzpomínky s událostmi současnosti. Díky tomu se mezi různými časovými rovinami vytváří napětí, které umožňuje nahlédnout na přítomnost skrze kořeny minulosti a naopak, minulost v novém světle. Složitá struktura románu je sjednocena hlavními motivy a myšlenkami, které se prolínají celým dílem, nabývají symbolického významu a postupně se vyvíjejí. Tyto leitmotivy, typické pro Böllův styl, který se často blíží poezii díky volným asociacím, jsou silně emotivní. Přestože Biliár o půl desáté v něčem připomíná díla Thomase Manna a vnitřní monology vycházejí z Joyceova odkazu, Böllův román si zachovává aktuálnost a díky své otevřenosti není kompozicí omezen. Autorův pohled je bezprostřední a sugestivní, a v každém řádku je cítit citlivé svědomí reagující na složitost světa.