Čtvrtá část se zaměřuje na období počátku 20. století, s důrazem na první světovou válku. Představuje složité otázky české politiky, včetně Švihové aféry, a zkoumá zapojení Čechů do atentátu na Františka Ferdinanda. Popisuje průběh válečných událostí, ale především situaci v českých zemích a činnost československého zahraničního odboje, s klíčovými postavami jako T. G. Masaryk, E. Beneš a J. Dűrych. Významná pozornost je věnována vzniku a působení československých legií v Rusku, Francii a Itálii. Na závěr vysvětluje důvody, proč bylo Československo vyhlášeno 28. října 1918 třikrát.