Zikmund Lucemburský - Poslední velký císař středověku

Zikmund Lucemburský, druhý syn Karla IV., byl králem a císařem, který vládl také v Uhrách a Čechách. Po téměř padesát let patřil mezi nejvýznamnější panovníky pozdního středověku, a to zejména v Německu a Maďarsku. Dokázal ukončit papežské schizma, usiloval o církevní reformu a vedl politiku s evropským rozsahem. Posílil říši a jejího vládce a nakonec se pokusil o smír mezi katolickou církví a husity. V Čechách si však Zikmund získal pověst mazaného a lstivého panovníka, který opakovaně oklamal svého bratra Václava IV., vylákal Jana Husa do Kostnice a nechal ho upálit. Dlouhé a kruté války proti husitům zemi zpustošily. Ani po nástupu na český trůn v roce 1436 neprojevil zájem o blaho svých českých poddaných. Již jeho současníci ho popisovali jako „muže dvou tváří“, který upřednostňoval vlastní prospěch a neváhal lhát a podvádět, ale zároveň byl schopen kompromisů a mistrem diplomacie, stejně jako jeho otec. Zikmund byl důstojným pokračovatelem Karlova odkazu a jako první navrhl vytvoření „podunajské monarchie“ z českých, rakouských a uherských zemí, která by měla bránit proti Turkům a rozdrobení Německa. Jeho myšlenky byly pro jeho dobu neobvyklé, a proto je dodnes možné ho jak obdivovat, tak i kritizovat.