Druhý román nositele Nobelovy ceny Gao Xingjiana, slavného čínského spisovatele, dramatika a malíře, sleduje stárnoucího dramatika na jaře roku 1997, kdy cestuje do Hongkongu na premiéru své hry. Blízkost Číny a blížící se předání Hongkongu vyvolává v jeho mysli silné vzpomínky. Tyto vzpomínky jsou plné hrůzy a násilí, připomínají mu atmosféru strachu, před kterou kdysi utekl, aby mohl svobodně tvořit a žít. Autor s jistotou provází čtenáře labyrintem vzpomínek a nutnosti zapomínat, vrací se k idylickému dětství, prvním zážitkům, osudovým setkáním s ženami a víru ničivé kulturní revoluce. Tentokrát však není kam utéct před palčivými otázkami. Stejně jako v románu Hora duše, i zde Gao Xingjian vytváří složitou síť příběhu, jejímž centrem je vnitřní dialog. Kdo je „já“ a kdo „ty“? Autor si uvědomuje, že v jedné osobě může žít mnoho postav, které prožívají radost, šílenství, odmítání, útěk, pochybnosti, rozhodování a váhání. Jednoznačná odpověď se neobjevuje.