Básně a povídky

Jan Zábrana ve svých klíčových sbírkách – *Utkvělé černé ikony* (1965), *Stránky z deníku* (1968) a *Samosoud* (1968) – silně a sugestivně zachytil pocity nejistoty a bezmoci, které panovaly v období po únoru. K těmto dílům se řadí nedokončený cyklus „samomluv“ *Zeď vzpomínek* (1969–1971), v němž autor stroze shrnuje svá osobní, tvůrčí a politická traumata. Zábranova tvorba se vyznačuje autobiografickými prvky, útržkovitostí, zaměřením na všední život a skepsí. Stejně jako v jeho prózách z padesátých let (*Nohy*, *Psovod Gerža*, *V noci u pece*, *Kurevská zima*, *Peklo peněz* a *Přes Císařskou louku…*) se zde realisticky zobrazuje prostředí městské periferie s průmyslovými areály a hospodami, a autor se snaží zaznamenávat rozhovory a myšlenky bez stylistických ozdob. Tato charakteristika sbližuje Zábranovu tvorbu s díly Bohumila Hrabala, Jiřího Koláře, Josefa Škvoreckého a Josefa Jedličky.