Tento svazek sdružuje tři básně, které Bohumil Hrabal napsal v roce 1950. První z nich evokuje atmosféru poválečné Prahy a je charakteristická Hrabalovým surrealistickým stylem, který se později stal typickým i pro jeho prózu. Další básní je rozsáhlý epos Poldinahuť, v němž autor zpracovává vzpomínky na svá léta strávená na Kladně. Kniha je završena cyklem sonetů s názvem Barvotisky, které se věnují osobním a pražským tématům.