Bakšiš

Původně měla groteska Bakšiš název Báj, což mělo čtenáři naznačit, že příběh vypráví anonymní vypravěč. Ten si život svých postav vymyslel a aktivně zasahuje do děje, manipuluje s osudy krásné Daniely a mladého Jakoubka. Tímto snovačem je skřet, který si udělal domov v dutině křemeláku, odkud vyhnal sýčka. Žije v lidových pověstech a báchorkách pod různými jmény – jako ratej, kres, nebo jinými. Skřet se představuje jako bytost mimo dobro a zlo: „Nikdy vám neublížím, ale ani vám nijak nepomohu.“ Skřet si s vyprávěním hraje a osudy hrdinů mění s lehkostí krejčího, který upravuje svatební oblek. Bere míry, šije, opravuje, rozpouští a zase sešívá, přidává i ubírá, občas dovede příběh k dokonalosti krajkou, jindy ho naopak roztrhá. Do kapsů vkládá další osudy a příběhy, podšívku podšití tvoří sám Jiří Kratochvil. Skřet v dutině stromu je fascinován lidským pohlavím a přiznává: „Nejraději uvádím do pohybu nějaký zajímavý příběh a pak si ho s chutí vyprávím. Příběhy vytvářím jen proto, abych je mohl vyprávět.“ Slovo bakšiš znamená v perštině dar. Jiří Kratochvil nám prostřednictvím svého skřeta-vypravěče daroval originální verzi věčného příběhu lásky.