Bleší trh

Nepovažuji se za člověka, který by psal memoáry, ačkoli bych už na to věk měl. Myšlenka na to mi je cizí, dokonce nepříjemná, stejně jako psaní poezie – je to příliš osobní a intimní. Umím jen napodobit básně, a možná bych zvládl i parodii na vlastní životopis, ale ten je vlastně roztříštěný v mých románech a povídkách. Jednou jsem Ludvíku Vaculíkovi napsal dopis, který obsahuje jakýsi souhrn mého života, a dál v tom už pokračovat nechci. Přesto si myslím, že všechny texty z Blešího trhu – eseje, fejetony, recenze, sloupky i ty, které se nedají zařadit – jsou svým způsobem mým literárním i životním vyznáním. Portréty spisovatelů a recenze jejich knih mi vždy sloužily jen jako příležitost k osobním zpovědím, a podobně je to i s brněnskou architekturou, která mi umožňuje nahlédnout do hloubi své duše. V tomto smyslu je Bleší trh mou nejosobnější knihou. Jiří Kratochvil