...Lůžko je rozestlané (Nové brněnské povídky)

Autor ve finále první povídky nového souboru varuje, že nás čeká jen nekonečný sled prázdných představ, jakoby jsme žili ve věčném spánku. Skrze ně opět oslavuje svůj osudový městský prostor – žhavě, psychedelicky, s dojetím i temným humorem. Je však důležité si uvědomit, že Kratochvilova perspektiva je sice hluboce spjatá s Brnem, které vnímá s láskou a vášní, zároveň je ale nesmírně široká, téměř kosmická. Jeho vypravěčské umění se pohybuje mezi detailním zkoumáním a širokým záběrem, jako by současně pozoroval svět dalekohledem i lupou. Tato živá a mistrná kombinace narativních postupů a osobitého jazyka vytváří realistické vzpomínky i fantaskní, prostorově bohaté světy, které v současné české literatuře jen těžko hledají obdoby. Autor však má své předchůdce. Už v roce 2007, při vydání prvního souboru Brněnských povídek, byl označen za „Borgese české literatury“. Dnes můžeme dodat, že je příbuzný i Ladislavu Klímovi, neboť i Kratochvilův vypravěčský pohled je zcela jedinečný a absolutní.