Akrobat

Báseň představuje zásadní posun v Nezvalově tvorbě, výrazně inspirovaný Čapkovým překladem Apollinairova Pásma. Zařazuje se do druhé fáze poetismu a zrcadlí v ní obraz akrobaty, jenž symbolizuje poetistickou poezii i vnitřní krizi autora. Na konci třetího zpěvu se Nezval rozhoduje s poetismem skončit – slovy „na shledanou město akrobatů“ – ale zároveň se necítí připravený vstoupit do nové etapy. První a třetí zpěv tvoří rámec celé básně, jsou jednotné v tématu, psané v minulém čase a v er-formě. Časově i prostorově jsou propojeny – děj začíná brzy ráno a končí pozdě večer, odehrává se ve městě a končí odchodem z něj. Druhý zpěv je naopak odlišný, strukturovaný na principu pásma, a provádí čtenáře asociativními obrazy z autorova života, psanými v přítomném čase. Je polytematický a obsahuje autobiografické prvky. Ve třetím zpěvu se básník a akrobata spojují. Poetistický optimismus ustupuje autorově skepsi ohledně smyslu poezie a objevují se prvky, které předznamenávají jeho budoucí surrealistickou tvorbu.